24poradna.eu

Byl jsem na návštěvě a mimo jiné jsem navštívil i svoji spolužačku a kamarádku v jednom. Vím, že její syn tragicky zahynul při pádu sportovního letadla a také už vím, že pokoj, který obýval syn před smrtí je netknutý. Zůstalo to přesně tak, jak její syn pokoj opustil a to už je nějakých 10 let. Když jsem se vyptával, řekla mi kamarádka, že aspoň tak má vzpomínku na zesnulého syna. Nesnažil jsem se ji přesvědčovat, že to je hloupost, že smutek se drží v srdci a ne v zamčeném pokoji.
Jaky je váš názor na takto postižené pozůstalé, kteří to takto dělají?

Těžko můžeš někoho přesvědčovat když nevíš jak by jsi se zachoval v takovém to případě. Ženy ztrátu vlastního dítěte nesou těžce a nikdy se s tím nevyrovnají.To co popisuješ není ojedinelé.Znám něco podobného.

Dabači, kdybych se takto zachoval, tak by bylo mnoho pokojů nevyužitých. Vzpomínka se drží v srdci a ne mezi čtyřmi stěnami.