24poradna.eu

Nikolko, to je ale smutné. Zkus o tom promluvit s mamkou, jestli studuješ a máte málo peněz, má maminka určitě nárok na nějaké státní příspěvky, třeba na bydlení, nebo dorovnání životního minima. Jestli máte peněz dost, jen mamka nestíhá nakoupit a uvařit, tak jí s tím prostě pomáhej. Možná je ti líto, že si večer nesednete jako rodina a chybí ti pocit bezpečí. Všude to tak nefunguje, jako vídáme v seriálech a filmech. Mamka tě určitě ráda má, možná ti to jen neumí dát najevo. Najdi si kamarádku a nebude ti tolik smutno.Poznámka majitele:Jako admin encykloprdie.cz mám dobré zkušenosti s



Zdravestravovani.cz



a proto je doporučuji.

To je nejspíš pravda, je mi jich líto jak jí protože já vím že nic k jídlu nemám.

Jsi prostě přecitlivělá. Někdo takovou povahu má, že pláče u každého filmu. Že se bojíš o maminku je úplně normální, zvlášť když je nemocná. Je mi ale divné, že je ti líto lidí kteří jedí. Nemáš nějaké problémy s jídlem? Třeba že ti po něm není dobře, nebo nemáte ho doma málo? Netrpíš anorexií? Pláčeš určitě proto, že ti lidé jedí, nebo je ti líto sebe, protože ty jíst nebudeš? To by mohlo souviset s tvojí přecitlivělostí, protože strava je základ dobré pohody. S prázdným žaludkem člověk hned všechno vidí horší. Zkus o sobě napsat víc, třeba něco společně vymyslíme, aby ses zbytečně netrápila.

Maminka je strašně hodná, všem by jenom pomáhala a nebere ohledy na sebe. Je vážně nemocná a já se o ní strašně bojím. Nikdy jsem nepoznala lepšího člověka co by pomáhal ostatním i na úkor sebe.

Mě to po přečtení příspěvku připadá tak že ti asi nikdo doma neříkal že ti má rád (v některých rodinách se to neříká) a teď když to vidíš v televizi že to někdo někomu řekne tak ti to přijde líto. Maminka bude asi hodná že máš o ní strach a máš ji asi hodně ráda.

Dobrý den můžu se na něco zeptat? Mám problém a nevím si s ním rady. Zkusím to popsat. Prostě když jdu po ulici a obzvláště přes léto když sedí lidi na terasách před restauracemi a já jdu okolo a vidím jak jí jídlo tak je mi jich strašně líto. Musím jít hned pryč jinak začnu lítostí brečet. Dneska třeba sousedka volala manželovi mobilem a já stála kousek od ní. Ona říkala, vezmi k večeři jadel (to je takovej ten sýr tvrdej) a nějakej salám a rohlíky, máslo doma máme já udělám obložené rohlíky. A já když si teď představím jak doma jí ten jadel tak je mi jich úplně strašně líto a brečím ale nevím proč sakra. Pak jsem zjistila že když koukáme s rodičema na televizi tak musím pořád odcházet, protože jak někdo řekne třeba (to jsi hodná že sis na mě vzpomněla mám tě ráda) říká to máma dceři - tak já brečím jak želva a je mi to taky strašně líto. Moje mamka mi řekla když jsem jela s ní v autobusu a jeden chlápek tam vzadu strašně moc křičel asi byl opilej a do všeho mlátil , tak maminka mi řekla když vystupovala (jeja do práce) a já jsem jela ještě dál, neboj on už vystupuje buď v pohodě a pohladila mi po tváři ale také vystupovala na té zastávce, a já se pak o ní strašně bála že ji ublíží. Brečela jsem asi 8 hodin než přišla domů, měla jsem o ní strašnej strach (že mi říká neboj už vystupuje , ale co když by ji ublížil ? ) Já nevím. Proč jsem tak přecitlivělá? Ještě doplním že žádné drogy neberu, nekouřím ani nepiju alkohol. Proč se pořád bojím o ostatní a rozbrečí mi jak vidím jak cizí lidé jí a jsou šťastní? To přece není normální. Je mi 18 to už přeci musím svět znát. Nejspíš sem takový dotaz nepatří já se omlouvám.Poznámka majitele:Jako admin encykloprdie.cz mám dobré zkušenosti s



Zdravestravovani.cz



a proto je doporučuji.